Page 84 - D90
P. 84

Přepisy rozhovorů z roku 2015



                  Pan Novotný: Za války, když byly ty nálety, tak nás nechtěli pouštět domů, kdo tady bydlel
                      v Divišce, že je to nebezpečné kolem Královopolské, tak jsme museli tady nahoru kolem
                      Americké domoviny. Tam jak je ten kopec, tam jako Královopolská udělala, když byla
                      válka. Tam se utíkávalo, nebo tam, jak je ta kaplička, tam chodili, protože ty letadla
                      to hodně sypala na Královopolskou, ale je pravda, že to skoro nechytla. Ale tenkrát to
                      letadla vysypaly nad Líšní, tam byla Zbrojovka a ta byla jako bombardována. Buďte
                      rádi, že jste to nezažili. Děcka by trochu si měly uvědomit, jak se žilo.


                  Paní Casková: Hrozný, hrozný to bylo, když nás gestapáci přišli zbudit a tatínek si nemohl
                      vzpomenout, kde mám klíče, oni se šli podívat na půdu, zda tam neschováváme party-
                      zány, a tatínek si nemohl vzpomenout. No vylekané! Já jsem byla těch 12–13 let, slyšela
                      jsem melu na dvoře a zrovna tatínek jednu dostal. A ten pán, co u nás bydlel, ten pan
                      Frélich naštěstí uměl německy, tak tatínek měl štěstí, řekl jim, ať jej nebijou. Škaredá
                      doba to byla, válka byla škaredá. Nebo si vzpomínám, jak tenkrát se chodilo do nemo-
                      censké pokladny na Veveří k lékaři, vzpomínám, jak bombardovali zrovna Židenice,
                      a maminka šla se mnou a teď jsme šly přes ty Černý Pole a nad námi lítala letadla. Šly
                      jsme brázdou a došly jsme k nám, a že máme ten barák jako podsklepenej celej, tak tam
                      bylo už tolik lidí schováno, že se tam málem ani nevešli. Tam se u nás schovávali tehdy,
                      když byl nálet.


                  Bohuslava Hlavinková (roz. Nečasová): Jak jsem říkala, že jsem se narodila v tom
                      kamrlíku, tak, já jsem se narodila doma, ne v porodnici, byla tady porodní bába, paní
                      Kubíčková (viz předchozí strana), takže tu si pamatuju ještě potom, paní Kubíčková
                      jenom měla telefon. Tam se narodil i můj bratr v té jedné místnosti a pak teda, jak se
                      po válce odsunovali Němci, tak vlastně ten domek, kde teď bydlím, to byl konfiskát
                      po Němcích. Naši ho dostali do nájmu, a až byla možnost, tak si ho koupili. Tady byli
                      vlastníci i z řad brněnských Němců, tady před náma bydleli Kondrádovi.


                  Paní Rohlínková: Musím říct, že větší část Divišky, nebo téměř celá Diviška, to byli
                      komunisti. Ať chceme nebo ne, tak je to pravda. A když se tady něco takovýho vyskytlo,






                  84                                                             Divišova čtvrť – vesnička ve městě
   79   80   81   82   83   84   85   86   87   88   89