Page 79 - D90
P. 79

Bohuslava Hlavinková (roz. Nečasová): Já jsem se tady narodila. Mí rodiče sem přišli
                               během války, v roce 1941, protože měli bydlet v Opatovicích za Vyškovem, kde ale se
                               měla zřizovat střelnice – Němci ji tam dělali a bylo potřeba vystěhovat celé Opatovice.
                               Rodiče se v roce 41 vzali, a protože otec tady už měl bratra, to byl Jenda, tak prostě se
                               nastěhoval se svou ženou, mou maminkou, do jednoho malého kamrlíku, který oni měli
                               tehdy na dvoře, takže narodila jsem se 14. 2. tady v Divišce.


                           Paní Muchovitzová: Tak já jsem se narodila v 30. roce. Když jsem dospívala, byla válka,
                               vyučila jsem se jako švadlena. Došli jsme tady s rodiči, až jsem měla čtyři roky. Já jsem
                               tehdy dostala štěně a měla jsem záškrt, to si pamatuju. A domek? Nejdřív byl postavený
                               první v roce 1925, druhej pak byl někdy po třicátým.


                           Paní Casková: My jsme bydleli nejprve v Masarykově čtvrti v podnájmu a rodiče hledali
                               nějaký laciný pozemek a tady to byla taková čtvrť pro chudáky. Tak jsme si to tady
                               postavili, ale ti první, jako co došli, ti osadníci, už tady bydleli. Staří – maminka s tatín-
                               kem – bydleli v podnájmech, než si postavili vlastní dům, hodně se museli snažit. Tam
                               jak jsou dneska nový baráky, tam byla obrovitá zmola a z Královopolské se tenkrát
                               vyvážely staré cihle a zaváželo se to. A protože lidé, co tady bydleli, pracovali tam, tak
                               to bylo zadarmo a z toho začali stavět. Speciálně to je možné na vrchu vidět, jak některé
                               baráčky byly slepený z takových kousků cihel.
                                  Když nám pan Bína dělal plánky na stavbu, tak říkal, že takovou tady ještě neviděl.
                               Bydleli jsme ve dvou místnostech a všechno jsme to měli pronajatý, pronajímali jsme
                               i sklep. Tam bydleli Ševcovi, tam měli ve sklepě postel. Tam spávali. Tak to tehdy bylo,
                               že se pronajímaly pokoje do podnájmu, to bylo tak na přilepšenou pro majitele.


                           Pan Novotný: Určitě, lidi šetřili a říkám, bylo to jako nouzový, to bylo i v Husovicích –
                               Písečník, pak na Sabandě na vrchu, taková divočina to tady byla. V Písečníku měli
                               i vagony, ve kterých ti lidi bydleli, ale to jen tam, tady ne. Tam to bylo takový speciální.
                               Ale kdysi fakt hodně lidí žilo v těch domech tady, byli v nájmu.
                                  Jak je teď postavené Tesco, tam předtím byla ohromná Kohnova cihelna a ti lidi
                               odsud hodně i tam dělali a materiál z toho dostávali skoro zadarmo. Tam byl kvalitní
                               materiál, cihelna stála asi 15 roků, než se to zlikvidovalo, a pak se postavilo Tesco. Ty
                               lidi tam hodně právě dělali tady z okolí, z Divišky a ze Sabandy a v Královopolské,




                           Jak šel čas v Divišce v kontextu historických uDálostí                              79
   74   75   76   77   78   79   80   81   82   83   84