Page 82 - D90
P. 82

Dlouho se zdálo, že Brno není zajímavým terčem pro válečné piloty. Ke konci roku 1944
                  však na Brno dopadly stovky bomb, které poničily na 200 domů a vyžádaly si na 400 životů.
                  V dubnu 1945 si vzaly slovo sovětské bombardéry. Bylo zničeno více než 1 200 domů, počet
                  obětí se odhaduje na 1 500. Divišova čtvrť byla těchto ztrát ušetřena, ale strach z náletů si ti,
                  co to zažili, pamatují dodnes.
                     V dubnu 1945 dorazila před Brno sovětská vojska 2. ukrajinského frontu maršála Malinov-
                  ského. Začal boj o osvobození Brna, do Králova Pole dorazil od Husovic 2. gardový mecha-
                  nizovaný sbor. Německá armáda nakonec náporu sovětských vojsk neodolala a 26. dubna
                  zavlála na Zemském úřadu československá vlajka. Byl konec války. Diviška prožila setkání
                  s vojáky nejen sovětské armády, ale i s rumunskými. V některých domech se ubytovávali
                  důstojníci, vyrostla tu polní kuchyně.



                  druhá světová válka ve vzpomínkách pamětníků


                  Když jsme se snažili pátrat v dochovaných vzpomínkách na nejstarší období Divišovy čtvrti,
                  chronologicky druhou oblastí kolektivní paměti, jíž byla ze strany místních věnována pozor-
                  nost, bylo období druhé světové války. Léta 1939–1945 byla pro většinu pamětníků obdobím
                  jejich dětství a formou rozhovorů získaná svědectví se proto dotýkají vůbec nejranější fáze
                  jejich života. Pro dané vzpomínky, které se podařilo získat, je charakteristická jistá útržkovi-
                  tost sdělení, jež se omezuje zejména na líčení situací kolem příchodu a přítomnosti sovětské
                  armády a náletů německých letadel, před nimiž se obyvatelé kolonie museli schovávat buď
                  ve vlastních sklepeních domů, nebo k tomu určenému krytu.



                  Přepisy rozhovorů z roku 1978


                  Paní Kubíčková: Pak tam dole pochovávali Rusy, jak byl dříve ten [pruský] hřbitov, i jak bylo
                      pole, tam taky pochovávali. Do škole jsem chodívala omývat zraněný, já jsem měla dobré
                      nervy – jsem je ošetřovala. Voni Rusi, když došli Němci, byli poschováváni tam, jak je domov
                      důchodců, bratr tam byl v polu schované, ve slámě, Rusi šli od Antoníčka od Soběšic, bratr
                      měl automat i handgranát, on byl vyzvědnej a ptal se, kde jsou Němci. A lidi tady místní,
                      byli po vinohradách kolem v těch boudách schovaní, a když viděli, že Rusi už jsou tady,




                  82                                                             Divišova čtvrť – vesnička ve městě
   77   78   79   80   81   82   83   84   85   86   87