Page 85 - D90

Druhé setkání pamětníků – paní Dufková, Rohlínková, Hlavinková
a manželé Špačkovi

tady ti lidi, kteří prostě přešli za války s vychytralostí k Němcům, pak z vychytralosti
zase od nich odešli ke komunistům. Tak to tehdy prostě bylo.

Paní Dufková: Tatínek byl Ukrajinec a my, jak jsme přišli z bunkru dom, měli jsme vlčáka
a vokno do dvora. Oni nám ho vojáci zastřelili. A naše matka byla takovej advokát,
tak řekla: „No nic, chtěli kušat (jíst), tak co jim dáme?“ Tak jim navařila z toho psa
máčku. Kdyby oni to viděli, tak nás teda postřílajou, ale voni to snědli a hotovo.

Paní Špačková: Já si pamatuju, to mi byly dva roky, to byla ta mobilizace v 39. roce,
maminka mě vezla na kočárku, jak byl tunýlek na Královopolské, tam jsme se zasta-
vili. Já si pamatuju, že tatínek říkal, že nevěděl, kam má jít, kde je jako sraz, on potom

JaK šEL čaS v DivišCE v KontEXtU HiStoriCKÝCH UDÁLoStÍ 85