Page 80 - D90

vždyť zaměstnávala na sedm tisíc lidí. Jak se tady prodávaly pozemky, to už tady byla
jako vesnice, tak ty pozemky byly za pakatel, velmi levný, tak to skupovali a stavěli
tady tu Divišku, ale to bylo stavěný jako tak nouzově: teď si to postavte, ale pak to
zbouráme. Tendence byla taková, že je to jen nouzák, že přijedou buldozery a celé to
srovnají se zemí. Ale zůstalo to a vypadá to teď docela pěkně tady. Ale bývala to kdysi
hrůza hrůz. To byly Stínadla se bouří – v domě bydlelo aj šest až osm lidí, kanalizace
nebyla, to až v padesátých letech. Když přišla bouřka, všechno plavalo tady.
Bylo to hrozný. Baráky se stavěly tak, že se to tady jen vykopalo, nikdo to nehlídal.
Plány co jsou k baráku, to absolutně nesedí, myslíte, že je tam třicítka zeď, a prokopete
se k sousedovi, no to se různě lepilo tady. Speciálně to je možné na vrchu vidět, jak
některé baráčky byly slepený z takových kousků cihel. Lidi šetřili, a říkám, bylo to jako
nouzový, taková divočina to tady byla. Žádná teplá voda, jen studně, tady jsme chodili
pro vodu, no divoký to bylo.
A soužití těch různých nájemníků bylo perfektní. U Vaverků tam čtyři rodiny nájem-
níků bydlely spolu. To bylo daleko lepší, než dneska, lidi v paneláku ani neznají toho
druhýho, zavřou se doma a neví o nikom. Tady to bylo, neměli chleba, tak šli k nim,
ukrojili chleba a bylo vyřešeno. Ten život byl takovej jinej trošičku, řekl bych, nikdo nic
neměl, de fakto, chudí všichni byli, tak to bylo takový… No třeba tam u nás bydleli,
měli tři děti, dva dospělí, měli malou místnůstku a toaletu na dvoře. Všichni jsme si to
nějak, dejchali jsme, no.

80 Divišova čtvrť – vesnička ve městě