Page 76 - D90

Jan Havliš
Jan Havliš (* 14. 10. 1870 Slatina, Moravský Krumlov – † 2. 5. 1930 Brno, Zemská nemocnice)
byl velkoobchodník, starosta Králova Pole, zástupce vládního komisaře Velkého Brna, majitel
firmy J. J. Havliš – obchod železným, plechovým a kuchyňským nádobím, porcelánem atd.
v Králově Poli. Starostou Králova Pole byl v letech 1909–1920, od roku 1919 byl zástupcem vlád-
ního komisaře Velkého Brna, do roku 1925 také členem výboru Městské spořitelny v Králově
Poli a členem místního výboru Čsl. národní demokracie.

Přepisy rozhovorů z roku 1978

Paní Kubíčková: My jsme přišli v 34. roku, barák naproti vůbec nebyl, tady ještě byly vino-
hrady. Tady byl aj prajzskéj hřbitov, byl tu i kameň, on byl pěkně ohrazenej. Prajzký
hřbitov byl tam, jak je školka, nechali tam jen jeden kameň, kde to bylo napsaný. Pak
tam pochovávali Rusy za války. Je pochovávali aj tam, jak bylo pole. Manžel držel koně, já
zas skákala kolem hospodářství, neznala jsem svátek a pátek. Co si pamatuju, tak v tom
písečňáku se vozil písek s koňma, stalo se tam jednou i neštěstí, jeden člověk se tam zasypal.

Marie Hrabcová (nar. 1898, Krasice, Prostějovsko): Jako malá jsem pásla krávy,
jalovici, jak jsem chodila do školy. Tak jsme žili v Prostějově, tam bylo moc tkadleců,
i můj tatínek byl, v 19. roku (1919), jsem odešla do Brna. Jsem se tady vdala, on se pod
velikou glajdou zabil, v 32. roce, když byla ta krize, nezaměstnanost.
Tady toto bylo koupený, to byla taková malinkatá chaloupka, on hodně poroučel, já
jsem do ničeho nemluvila. Já ho na kolenou prosila, že já tady nebudu. To tady byla ta
kolónia Divišova, ne čtvrť, ale kolónia, tady byli všicky chudáci, tolik dětí, aj na půdě
se spávalo, tak to tady bylo, až strach jsem měla, já tady nebudu! A on mi říkal: když ty
tady nebudeš, bude tu druhá! Tak co chcete…
Všecko došlo [tehdy] z venkova sem, tak lidi z venkova měli něco, rodiče jim pomohli.
Museli po těch planýrkách chodit, kolikrát jsem nosila v ruksoku cihle z města, když
jsem nějakou našla, vzala jsem ji. Lom písečný co tu byl, ten už byl zasypaný, když
jsme došli, to bylo majitela, tam byl i takový baráček postavený. Potom nad tým byl
nad Kociánkou veliký písečňák, jim se pak nehodil tenhle písečňák, tak to skončilo,
to byl život. Do té doby lidi tu prodávali písek, i ženy. Ženy v písečňáku ale nesměli

76 Divišova čtvrť – vesnička ve městě