Page 75 - D90

dávali cihle na ramena, to byla strašná dřina, to nebyly chodníky, ale jako stezky tam
nahoru vedly – dodneška tu máme špatný cesty, takže tak to bylo, no.
To už potom tu byl ten stavitel. Od 28. roku jsem odtud chodila, tak už těch domků
tady bylo postavených hrůza. Postavily se v okolí toho písečňáku, proto to ještě, když to
bylo na začátku, tak jsme původně chtěli, aby ty ulice šly takhle (křížem). Když už si tu
začali lidi kupovat ty pozemky, aby se dalo jako přijet, takový serpentýny aby byly, ale
to město nechtělo povolit, to za žádnó cenu jako nechtělo to povolit. No tak se prostě to
nestavělo a teď je to takové nebetyčné třeba tam na druhé straně, tam jsou tak prudký,
tak prudký ty cesty.
Otec můj byl na italské frontě, pamatuju si, že donesl střevní tyfus, mladší sestra
na to zemřela a já jsem byla v dětské nemocnici, těžký případ. Otec byl kolář – rodiče
bydleli v dřevěném domku, takové pazderně, tam se dřív sušíval len. To měli připra-
vený pro výměnkáře, a když si je nechali u sebe, tak my jsme jim pomáhali na poli.
Od 38. roku jsme bydleli tady, švagrová nám poradila, že se tady prodával domek, tak
jsme se přistěhovali.

Pan Pokorný (v dané době Hlohová 27): Ten dům jsme tady koupili od Havliše, to byl
první starosta královopolskej, českej, předtím tu byli jen Němci starostové. Von potom
už teda nebyl starosta, ale byl to milovník zvířat. On to tady rozprodával, pozemky.
Pak přivřeli obě oči, aby tu mohl někdo bydlet. Plány se dělaly většinou dodatečně, měli
jsme stavitele, jak jen se jmenoval, to se jen pro formu plány dělaly. Ten plán se hodil
na každej barák.
V Divišově čtvrti jsem od 28. roku. A ve straně jsem od 31. roku. To jsem tady vstou-
pil. Vono to tenkrát nebylo jak dneska, všeci se báli, hlasů jsme [jako komunisti] měli
dost, v 35. roce, když byly volby, měli jsme přes 300 hlasů. To je dost, pro komunistickou
stranu. Já jsem si tu dům postavil, ale to víte, s tím bydlením, práca nebyla a platit se
muselo, každej hleděl, jak sehnat krejcary. Ne jako teď žádáš o byt, dneska se nikdo
o vás nestará. Já jsem byl na dráze zaměstnanej. Pak různě po stavbách, vrchní stavby,
nebyla to lehká práce.

Jak šel čas v Divišce v kontextu historických uDálostí 75