Page 72 - D90

zaznamenal mezi léty 1905–1918 v souvislosti s rozvojem průmyslu a přílivu nových
pracovních sil. Přibylo několik nových ulic, bylo vybudováno několik významných budov.
V bezprostřední blízkosti budoucí Divišovy kolonie to byl Ústav mrzáčků na Kociánce (1919)
a Americká domovina (1925). Americká domovina byl ústav pro mládež od 14 do 18 let, který
vznikl z popudu amerického Čecha, továrníka W. F. Severy. Díky darům českých a sloven-
ských krajanů, ale i dalších mecenášů tu mohli studovat nebo se vyučit řemeslu sirotci nebo
nadaní nemajetní chovanci.
Výstavba nových rodinných domků i činžovních domů rychle ukrajovala zemědělskou
půdu na území Králova Pole. Bytová otázka byla velmi ožehavá. Vedle moderním požadav-
kům vyhovujících obydlí bydlelo stále ještě velké procento lidí v naprosto nevyhovujících
poměrech sklepních bytů (např. ulice Barákova nebo Divišova), v přelidněných bytech bez
potřebného sociálního vybavení. Hospodářská krize, jejímž důsledkem byl růst nezaměst-
naných, způsobila, že mnoho lidí ztratilo možnost i toho nejnuznějšího ubytování. A tady
stojíme na počátku Divišovy kolonie.
Úplně první obyvatelé bydleli v přístřešcích vybudovaných v bývalém písečném lomu,
odkud se bral písek patrně na nedalekou železnici. Později si lidé začali stavět ve stráni
nad lomem domky ze starých cihel, které nosili nahoru na zádech stejně jako vodu a další
materiál. První tu údajně postavili Zemanovi na dnešní Dřínové ulici. Za první tři roky tu
vyrostlo 154 domů. Stavba byla mnohdy velmi rychlá díky tomu, že si lidé vzájemně pomá-
hali. V miniaturních domech žilo průměrně 10 lidí, protože majitelé část domku pronajímali
dalším rodinám, aby získali prostředky na splacení stavby nebo přilepšení živobytí. Začát-
kem 30. let byly v kolonii vyměřeny další parcely na stavbu domků, ty už však nepřibývaly
takovou rychlostí jako na začátku, přesto v roce 1938 bydlelo v Divišově kolonii ve 192 (197)
domcích 1 500 obyvatel.
Postupně tu začaly fungovat také obchody a služby pro obyvatele kolonie. Vedle dvou
obchodů se smíšeným zbožím (Hálovi a paní Jelínková) tu byl řezník (Opat), cukrář (Barto-
něk), ale také pekař, holič, švec (Janoušek a Zeman) i sklenář. S velkou nostalgií vzpomínají
dodnes pamětníci na mateřskou školku, která byla v Divišově kolonie otevřena v roce 1939.
Příchozí byli většinou z vesnice, a tak není divu, že kromě práce v některé z továren se věno-
vali také hospodaření na malých pozemcích. V každém domě byla koza nebo slepice a králíci,
někde i prasátko. Koně měli jen jedni. Chodilo se na okolní pole na klásky a na brambory.
Pole vlastně kolonku obklopovala. Působili tu čtyři sedláci, a i když většina obyvatel chodila
do práce do továren, když bylo potřeba (například o žních), chodili pomáhat na pole.

72 Divišova čtvrť – vesnička ve městě