Page 69 - D90

za to, že existuje až do současnosti ve stávající podobě. Nebýt trati, není vyloučeno, že by
dynamicky se rozrůstající Královopolská strojírna Divišku pohltila.
Průchod pod viaduktem železniční trati z jihu ze směru od Králova Pole tvoří pomyslnou
bránu do prostoru, jemuž je zasvěcena tato kniha. Severní hranice je pak určena zástavbou sídliště
Lesná. Příchozí návštěvník zde tak zažívá pocit přítomnosti v jasně vymezeném sídelním ostrově,
přičemž tento pocit byl v minulosti jistě podtrhnut skutečností absence městské hromadné
dopravy propojující kolonii s vnitřním městem (ke změně došlo až v polovině 20. století).
Tvář Divišky se v průběhu let měnila výrazně k lepšímu – její obrysy již sice byly pevně
dány počáteční strukturou ulic, na které se nic výrazně nezměnilo. Co se postupně měnilo,
a nutno říci výrazně k lepšímu, byly jednotlivé domy, které se inovovaly a v rámci staveb-
ních úprav zdokonalovaly (patrové nástavby, přístavby garáží). Jak jsme ale již zmínili výše,
nejdůležitější změnou, která Divišku v době konce druhé světové války potkala, byl odchod
podnájemníků z řad dělníků do různých částí Brna, kteří byli dosud ubytovaní v domech
dalších dělnických rodin. Sídelní izolovanost je ovšem pro Divišku typická i dnes a snad
právě ona mohla výrazně přispět k postupnému kulturnímu rozvoji v podobě jistého komu-
nitního jiskření, v podobě rozvíjené vzájemnosti, sousedské pomoci a pocitu sdílené identity
obyvatel Šanghaje, která s sebou nesla nezastupitelný pocit hrdosti na zdejší kolonku.

Kosatcová ulice. V cylindru divišácký lázeňský švihák pan Caska

Vznik DiVišoVy kolonie 69