Page 102 - D90

rodinných vztahů v některých rodinách při rozsazení u stolu. V čele stolu seděl otec, po jeho
pravici matka a děti při dalších stranách stolu.
Navzdory tomu, že obyvatelé Divišovy čtvrti pocházeli z různých koutů tehdejšího Česko-
slovenska a východní Evropy, tak se mezi sebou nerozlišovali a vycházeli spolu dobře. Pouze
jeden respondent zmínil, že se dřív někteří hanlivě označovali jako přistěhovalci. Sousedé si
nejčastěji vypomáhali při stavebních činnostech a nákupech. Respondenti většinou nebyli
členy spolků či pravidelně se vídající skupiny lidí. Pokud byli, tak nejčastěji jako členové
Československého červeného kříže, Československého svazu žen, zahrádkářů či Svazarmu.
Nadále se však lidé a sousedé navštěvovali, i když ne tak často jako v dřívější době, a to hlavně
ve všední dny.
V rámci Brna udržovali nejčastěji respondenti Divišovy čtvrti kontakt s Královým Polem,
Lesnou, Řečkovicemi, Židenicemi a Černovicemi. Především měli v těchto čtvrtích příbuzné,
ale také tam chodili za nákupy, lékaři a přáteli. Ostatními obyvateli Brna byla Divišova čtvrť
nazývána Šanghaj nebo Kvítečkov a obyvatelé označování jako Šanghajáci či jako lidé ze
Šancu.
Důležitý byl i výzkum společenského života a sousedských vztahů. Zuzana Jakubíčková,
tehdejší studentka, zmiňuje, že původní zvyky nově přistěhovalých obyvatel se postupně
ztrácely a nový kulturní život vnesla do čtvrti až aktivní občanka Vojtěška Volešenová, která
založila oslavy výročního cyklu, jež připomínaly společenský život a kalendářní oslavy
na vesnici. Podle Jakubíčkové se tyto slavnosti pořádaly především za účelem masové orga-
nizované zábavy (hody, masopust a pochovávání basy, mikulášská obchůzka, velikonoční
koleda, obchůzky královniček, jízda králů, slovácká svatba). Tyto aktivity byly v tehdejší
Divišově čtvrti velmi populární, ale navzdory tomu neměla Vojtěška Volešenová pokračo-
vatele. Vznikl zde i ochotnický kroužek s celobrněnskou působností, který však již v době
výzkumu nefungoval. Kromě toho zde ještě byly oficiální spolky Československý svaz žen
a Československý červený kříž.
Bydlení obyvatel, popis jednotlivých domů a vytvoření jejich plánů byl další z hlavních
částí výzkumu. Tímto se zabývala studentka Ľudmila Kohútová ve své nepublikované práci
Divišova štvrť – bývanie. Výzkum se zaměřil na 69 domů. V 19 domech tehdy stále žili staro-
usedlíci, 45 domů získali tehdejší majitelé koupí a 7 domů tehdejší majitelé zdědili. Co se
týče počtu místností, bylo následné: 28 domů mělo dvě místnosti, 11 domů jich mělo pouze
jednu a zbývajících 6 domů mělo čtyři místnosti. Z výzkumu dále vyplynulo, že 59,4 % táza-
ných bylo spokojeno s tehdejším bydlením. Vztah k místu bydliště vyjádřili tázaní obyvatelé

102 Divišova čtvrť – vesnička ve městě