Page 106 - D90

Sedláci a práce na polnostech

V Divišově čtvrti žily v minulosti čtyři větší sedlácké rodiny. Sedláci zejména v době žní
na svých polích zaměstnávali několik obyvatel Divišky, takže jejich význam i místní hodnotí
velmi pozitivně. Sedláci krom samotné činnosti spojené s produkcí na polnostech ve čtvrti
rozváželi uhlí a vápno. Když nebyly septiky, vyváželi vše na pole.
Bylo to jak na vesnici, úplně. Představ si, měli koně, secí stroje, seli těm lidem tady, tak
si pomáhali, taková vesnička, než přišla trať (po druhé světové válce vybudovaná trať,
tzv. Tišnovka, pozn. MP), pak to utlo všechno. (paní Špačková)
Mezi zmíněné čtyři sedláky patřily rodiny Oujezdských, Volešínovi (Smetanovi), Krajtlovi
a Kalužovi. Pouze rodina Smetanů v Divišově čtvrti žije dodnes. Mezi nimi panovala velká
rivalita. Své polnosti měli v prostoru okolí kolonie, který je dnes již povětšinou zastavěn:
Sedláci měli pole tady všude, jak je Lesná, to byly jen pole tady dokola. A tady dole, to musíme
říct, že nebyla ta trať, tady předtím byla stará Tišnovka, ta jela z Krpole do Černých Polí,
do Zábrdovic a tak dále, tady byly až ke trati samý pole, to byla tady taková vesnice de facto.
Každý měl kousíček políčka. A popeláři městští tady ještě s koněma jezdili, pamatujete? No, to
bylo jak na venkově tady. Šanghaj byla prostě Šanghaj.
Naši neměli teda pole, ale pronajali si tam políčko nevím od koho a pronajali si sad, jako
zahradu mezi Antoníčkem a výletištěm, protože měli jsme dvorek, tam bylo zvířectvo, tak
bylo potřeba k tomu něco vypěstovat. Chodili jsme na klásky. Jak teď Svěrák vydal tu knížku
Po strništi bos, tak my jsme po tom strništi fakt chodili bosí tenkrát. (paní Hlavinková)

Soudržnost mezi lidmi

Jestli je něco, co je pro Divišovu kolonii typické, tak jde o skutečnost, že v minulosti zdejší
obyvatelé mezi sebou vytvářeli velmi pevné sousedské vazby, které nám venkovský způsob
života, kdy každý každého dobře zná z všednodenního kontaktu v lokalitě, opět výrazně
připomínají. A opět je zdůrazňováno, jak je současnost odlišná, kdy lidi, podle starší gene-
race pamětníků, už od sebe mají daleko větší odstup.
Tady jsme se všichni znali, všichni. To bylo tak jak jedna dědinka, jak všichni k sobě měli
blízko. Tady byla taková zvláštní soudržnost těch lidí, protože všichni ti lidi, co tady stavěli
domečky, žili, byli, tak pracovali v Královopolské, což tehdá vlastnil jistej pan Brůna a Borges,

106 Divišova čtvrť – vesnička ve městě