Page 105 - D90
P. 105

Chodit na klásky bylo jednou z činností Divišáků, která již s tehdejší soběstačností zanikla.
                           Šlo vlastně o sběr vypadlých klásků, které vždy zůstaly na polích po sklizni obilí v blízkém
                           okolí čtvrti. Mnoho rodin vlastnilo také dobytek. Byla zde dokonce paní, která ostatním pásla
                           kozy. Šlo o paní Kubíčkovou a poté paní Konopáčovou, které stádo vedly směrem na vojenské
                           cvičiště. Kozy pak už údajně věděly, kam mají jít. Část produkce tedy pocházela z domácího
                           chovu, což přispívalo ke zlepšení finanční situace rodin. Na otázku, co místní museli kupovat
                           nejčastěji, odpovídali: Jedině cukr. My jsme měli tři míry pole, tak jsme měli pšenici i kukuřici,
                           ta byla pro prasátka. Tak jsme semleli mouku, to byl za královopolským hřbitovem mlýn. Takže
                           mouka byla, jen cukr bylo potřeba, protože omastek byl, slepičky byly, vajíčka byly, králici byli,
                           takže jedině cukr, chleba maminka pekla. (paní Hlavinková)
                              Další činnosti byly spojeny s dobovým vytápěním domů kamny, takže zejména v domác-
                           nosti po celý den přítomné ženy musely chodit na dřevo a klestí s nůšemi. To vždycky starý
                           Švábenský je honil, na to klestí, paní Zichová s takovou velkou nůší, dřevo bylo drahý, paní
                           Brichtová zase chodívala na rynk prodávat všechno možný, na Zelňák.



                           Obchody a řemeslníci


                           Ač peněz bylo málo, obchodů zde bylo naopak hodně. Pamětníci si pamatují, že se v Divišce
                           nacházela  pekárna,  cukrárna  (Bartoňkovi),  samoobsluha  a  řeznictví  (manželé  Opatovi
                           a  pan Háza), kdy každý vzpomíná na  dlouhé fronty na  maso. Rozdíl oproti současnosti
                           vynikne, když danou dobu srovnávali s přítomností: Teď nemáme nic a na stará kolena lítáme
                           na Lesnou. To všechno jsme měli postavený v rámci akce Z, všechno jsme si sami postavili.
                           A všichni se uživili, a to z chudých lidí, dneska? (paní Kupčíková) Divišova čtvrť tak opravdu
                           v mnohém připomínala soběstačnou lokalitu, kdy se do města na nákupy vyráželo v případě
                           nutnosti, či když bylo potřeba nakoupit např. látky a ošacení.
                              Kromě možnosti nakoupit, co bylo do domácnosti potřeba, bychom v Divišce ve stejné
                           době nalezli také množství řemeslníků, kteří místním poskytovali několik forem činnosti.
                           Byl zde např. ševc (boty se chodily spravovat k panu Janouškovi a Zemanovi), sklenář, cukrář,
                           pekař, mlékař, holič. K  posledně jmenované profesi se váže následující vzpomínka:  Já si
                           pamatuju holiče Jetlípka, ale ten byl až tam, jak je Tunýlek. Tam se hoši chodili vojetlípkovat.
                           To se říkalo, že se jdeš vojetlípkovat, ostříhat. (paní Hlavinková)






                           Jak šel čas v Divišce v kontextu historických uDálostí                             105
   100   101   102   103   104   105   106   107   108   109   110