Page 129 - D90

Paní Dufková: Jsme tady rádi a pokaždý se sem ráda vracím.

Pan Novotný: Ta soudržnost těch lidí, protože opravdu, řeklo se: jdeme na brigádu, doneslo
se pivo, desítku a všichni dělali, žádný mě bolí záda, nemám čas, nic se nezamykalo…
bylo to takový domácký všecko, v tomto směru to bylo lepší, bohužel doba je pryč. Jinak
to bylo pěkný, hrával se fotbal, hokej, to bylo úplně fantastický.

Paní Casková: Já jsem určitě patriot, já jedu na chalupu a za dva dny už musím zpátky,
vymluvím se vždycky na něco. To je pravda, člověka to tady nějak táhne, tady jsme se
narodili, člověka to sem hold táhne. Diviška má svoji atmosféru, my se tady potkáme,
povykládáme, my staří, ale i s těma novýma, ti mladí zas jdou k mladým. Nás ale
ubývá, ubývá. Tak to už je tady taky historie, 90 let Divišky, to už něco je.

Divišácký dorost 1980. Uprastřed čupící Igor Caska, zleva Zdeněk Lebeda, Gustav Pokora a Josef Nečas

Jak šel čas v Divišce v kontextu historických uDálostí 129